Hledat

Menu


Starosta obce

Ing. Vladislav Moravčík

tel: 724 808 619 smile

Kontakty

Adresa:
Horní Věstonice 131, 691 81 Březí
Telefon:
+420 519 517 668
Fax:
+420 519 517 668
E-mail:
horni-vestonice@quick.cz



Aktuality z obce

Reportáž - Obyvatelé postaví patronovi vinařů kapličku

23.5.2010

Více informací zde

Odkazy

Počasí



Napsali o nás

TŘI MINUTY Z ...

Horní Věstonice: Krásný kámen zasazený do šperku jménem Pálava

Horní Věstonice - Horní nebo Dolní Věstonice? Zatímco v Dolních Věstonicích se podařilo archeologům objevit sošku legendární kypré ženy, obyvatelé Horních Věstonic jsou přesvědčení, že kdyby mohla, žila by dnes Věstonická Venuše o dva kilometry vedle. Obyvatelé si život v malé obci nedaleko Pavlovských vrchů pochvalují.

Obec Horní Věstonice
Obec Horní Věstonice
  • Obec Horní Věstonicehttp://img.ct24.cz/cache/140x78/article/53/5260/525954.jpg?1385711713
  • Vinohrady jsou už letos zazimovanéhttp://img.ct24.cz/cache/140x78/article/53/5260/525953.jpg?1385711700
  • Horní Věstonice leží jen kousek od těch Dolníchhttp://img.ct24.cz/cache/140x78/article/53/5260/525951.jpg?1385711641
  • Okolí Horních Věstonic dokresluje Pálava a vodní nádržehttp://img.ct24.cz/cache/140x78/article/53/5260/525952.jpg?1385711676

"V obci máme rozděláno několik akcí. V současné době se zaměřujeme na výsadbu stromů, hrušní a rybízové terasy, protože červený i černý rybíz tady vymizel a je potřeba ho vrátit, aby mladá generace vůbec věděla, jak vypadá," okomentoval výsadbu nové zeleně starosta obce Ladislav Moravčík (nez.).

Díky dotacím se daří postavit i nový obecní park. Peníze Horní Věstonice získaly i díky podzemním zásobníkům plynu, které se ukrývají na severním okraji obce. "Je to jeden z největších zásobníků na Moravě. Je tady tranzitní plynovod, který přivádí plyn z Ruska a tady se plní do přírodních kaveren, ze kterých se v zimně čerpá a jde až do domácností," popsal smysl zásobníků Radim Nekvasil, který nedaleko nich bydlí.

Obec s více než čtyřmi stovkami obyvatel má krásný výhled na Pálavu i nedaleké vodní nádrže. Vinohrady jsou už zazimované a lidé si proto mohou užívat i lenošení v podobě návštěvy nedalekého golfového hřiště. "Děti můžou hrát už od šesti, sedmi let. Nejstarší návštěvník, který tady byl, byla paní Pavlíncová, která má 94 roků," pochlubil se majitel hřiště Pavel Pinďák.

Horní Věstonice zakazují podomní prodej a cizím obchodníkům neotvírají. Pohostinní lidé jsou tu ale vítáni.

O historii obce Horní Věstonice

Obec byla založena krátce před rokem 1312 na tehdejším majetku hradu Děvičky. V roce 1334 získali mikulovské panství a hrad Děvičky Lichtenštejnové. Od té doby, po více než 500 let, byl osud s tímto panstvím úzce spojen. V listině z roku 1336 se obec jmenuje Nové Věstonice – Novo-Wistanicz. Jako o Horních Věstonicích se o obci poprvé píše až v roce 1414 v lichtenštejnském urbáři.

Roku 1769 byl v obci vystavěn a vysvěcen kostel sv. Rosalie, který o 84 let let později prošel důkladnou rekonstrukcí. Mezi chráněné památky je zapsána také budova fary z poslední čtvrtiny 18. století, kříž u kostela, socha sv. Floriana na návsi a boží muka na odbočce do Perné při cestě do Mikulova.

V katastru obce se nacházejí pozůstatky nejméně známého třetího hradu na Pavlovských vrších – Neuhausu, Nového hradu. Hrad nechal postavit moravský markrabě Jan Jindřich v letech 1368 až 1376 na obranu zemské hranice a jako protiváhu sousednímu lichtenštejnskému majetku. V době válek se i on dostal do rukou Lichtenštejnů a pravděpodobně byl zničen za husitského tažení jižní Moravou v roce 1426.

Zdroj: Obec Horní Věstonice

 

 

Horní Věstonice zvou na výstavu retro kočárků

Horní Věstonice - Zavzpomínat na kočárek svého dětství mohou ode dneška lidé v Horních Věstonicích na Břeclavsku. Sál tamního obecního úřadu zaplnily kočárky od třicátých let minulého století až po současnost z početné sbírky Ivy Veverkové-Červinkové. Výstava bude zájemcům přístupná nejméně do konce května.

Sběratelská vášeň Ivy Veverkové-Červinkové, rodačky z Horních Věstonic, vznikla ze vzpomínek na dětství. "Jako malá holka jsem v kočárcích vozila děti z celé obce. Jakmile se v některé rodině narodilo miminko, hned jsem u nich zvonila, abych se přihlásila, že chci vozit. Dodnes si pamatuju, kdo měl jaký kočárek," svěřila se.

Nápad uspořádat výstavu se zrodil teprve před rokem, kdy si v internetové aukci pořídila starý proutěný kočárek pro panenku. Další z úctyhodných 81 exponátů sháněla, kde se dalo. "Spoustu z nich jsem vydražila v internetových aukcích, obcházela jsem bazary, vyptávala jsem se lidí, jestli doma nemají," prozradila sběratelka, která s kočárky před výstavou doslova spala. "Deset kočárků jsem měla i v ložnici. Několik jich bylo u jedné zdejší paní, která má doma volný pokoj. Uložené byly, kde bylo místo," pousmála se.

Iniciátorka výstavy Iva Veverková-Červinková
Iniciátorka výstavy Iva Veverková-Červinková

Nejstarší kousek pochází zřejmě ze třicátých let, "modelově" nejstarší je však replika kočárku z přelomu 19. a 20. století. Několik kousků má zahraniční původ - například z Německa, Rakouska nebo Itálie.

Iniciátorka výstavy si dala záležet také na precizním sladění kočárků s jejich vybavením. "Kočárky jsou doplněny dobovými peřinkami, ty moderní by do nich neseděly," zdůraznila sběratelka. Většinu z nich zapůjčily obyvatelky Horních Věstonic, které si je doma schovávaly po svých dětech.

Každý exponát má svoji historii

Kromě kočárků jsou na výstavě k vidění také panenky, plyšáci a jiné hračky, dětské oblečky nebo třeba kolébky. Jednu z nich sběratelce pro výstavu zapůjčila Marie Havranová.

Výstava retro kočárků v Horních Věstonicích
Výstava retro kočárků v Horních Věstonicích

"Je po mém otci, pochází z roku 1939. Sama jsem ji využila, když se nám narodila nejstarší dcera, ale moje dcery ji potom už nechtěly. Dnes už je jiná doba, maminky mají jiné vybavení," řekla žena.

Dřevěnou kolébku rodina několik let ukrývala na půdě nad hospodářským stavením. Když ji sundali, překvapila je její zachovalost, ze které by zaplesalo srdce nejednoho milovníka "vintage" kousků. "Nebyla nijak zabalená a pořád je krásná. V podstatě jsme ji jenom oprášili, i nátěr je původní," prozradila Marie Havranová.

Poznej svého souseda

Nostalgickou atmosféru výstavy umocňují staré černobílé fotografie několika místních obyvatel v kočárcích. Na jedné z nich je zachycená i sama sběratelka. "Škoda, že se nám jich nepodařilo shromáždit více. Dříve bohužel moc lidí fotoaparát nemělo, takže sehnat takové snímky bylo docela obtíždé," posteskla si Iva Veverková-Červinková.

Iniciátorka výstavy Iva Veverková-Červinková
Iniciátorka výstavy Iva Veverková-Červinková

Lidé tam mají dveře otevřené každý den od 14 do 18 hodin, a to až do 30. května 2013. "Pokud bude zájem ze strany návštěvníků, možná výstavu ještě o několik dní prodloužíme," dodal starosta obce Vladislav Moravčík.

Co s kočárky bude po výstavě, to zatím sběratelka netuší. "Všichni mi říkají, abych je prodala, ale asi bych to nedokázala. Také proto, že pak bych je už nikdy nesehnala," uzavřela Iva Veverková-Červinková.

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-brno/zpravy/228126-horni-vestonice-zvou-na-vystavu-retro-kocarku/

 

Hornověstoničtí vydali knihu pamětí. Najdou se v ní všichni

Kronika obce Horní Věstonice se dočkala svého vydání. Mapuje období od roku 1945, kdy došlo k novému osídlování vesnice, až po rok 2011.

Kronika obce Horní Věstonice se dočkala svého vydání. Mapuje období od roku 1945, kdy došlo k novému osídlování vesnice, až po rok 2011. Autor: Repro: obec Horní Věstonice

11.8.2012 09:05

Horní Věstonice – Hornověstoničtí sportovci, myslivci či jiné tamní organizace. Nejen o nich je zmínka v kronice obce Horní Věstonice. Od soboty si ji mohou lidé prolistovat. Dočkala se totiž svého vydání.

„Najdou se v ní všichni. Kronika připomíná místní zemědělství nebo kulturu, ale stejně tak obsahuje vzpomínky na vojenské odvody nebo dřívější zábavy. Také zachycuje například osídlování obce po druhé světové válce," vyjmenoval první muž Horních Věstonic Vladislav Moravčík, který s myšlenkou vydat obecní kroniku přišel.

Kronika mapuje období od roku 1945, kdy došlo k novému osídlování vesnice, až po rok 2011. Součástí pamětí obce je i shrnutí historie před rokem 1945. To čtenáři najdou hned v úvodu obsáhlé knihy.

„V tomto případě jsme čerpali i ze starých německých kronik, které jsou uložené v břeclavském okresním archivu," přiblížil Moravčík.

Ručně psanou kroniku nechali Hornověstoničtí přepsat. „Takže je to vlastně kopie originálu," uvedl starosta.

Jak dodal, kronika je úplná. „Nejsou v ní žádná chybějící léta. Vypustili jsme jen letošní rok, který ještě není u konce," odůvodnil.

Na sepsání pamětí Horních Věstonic se podíleli celkem čtyři lidé. Od roku 1945 do kroniky obce zapisoval tehdejší farář Karel Šindelář. Po něm se úkolu zachytit historii zhostily Marie Červínková a Julie Hrušková. V současnosti má vzpomínkovou knihu na starosti Daniela Havlíková.

„Na jejím vydání pak mají hlavní zásluhu Martina Kostková, Františka Škrobáčková a Jana Kulkusová," doplnil Moravčík.

Pomohli ale také ostatní obyvatelé Horních Věstonic. „Lidé nám zapůjčili spoustu fotografií, které dokládají, jaký byl v minulosti v obci život," pochvaloval si starosta. Právě tyto snímky obohatily obrazovou přílohu kroniky.

U příležitosti oslav sedmisetletého výročí od první doložené písemné zmínky o obci v sobotu ve čtyři hodiny odpoledne pamětní knize slavnostně požehnají v tamním kostele svaté Rozálie.

Autor: Veronika Schallenbergerová

 

Horní Věstonice: mladé lákají na domy a prostředí

Ilustrační foto

Ilustrační foto Autor: Shutterstock

30.7.2012 10:56

Horní Věstonice – Zvrátit snižující se počet obyvatel, se rozhodli v Horních Věstonicích. Pracují na výstavbě nových rodinných domů, čističce odpadních vod či nových asfaltových cestách.

„Zrovna děláme na inženýrských sítích. V plánu je čtyřicet parcel, deset z nich už je zarezervovaných. Chceme díky nim přitáhnout do obce mladé lidi, pracujeme na tom už více než pět. Cílem je obec omladit, oživit. Cítím, že zájem je," sdělil starosta Horních Věstonic Vladislav Moravčík.

Postup má být následující: lidé si zasíťovaný pozemek od obce nejprve pronajmou a teprve po výstavbě si ho koupí. „Domy si postaví svépomocí nebo to někomu zadají. Záleží samozřejmě na nich. Dům ale musí začít stavět do dvou let, do další pěti by pak mělo dojít ke kolaudaci," řekl Moravčík.

Zasíťování nových stavebních parcel vyjde na téměř milion půl. Například na rozvod vody ale vedení obce získalo sedmisettisícovou dotaci.

Zpříjemnit život v Horních Věstonicích mají také nové asfaltové cesty u tamních polí či vinohradů. Poslouží zejména k lepší dostupnosti pro majitele pozemků a pěším turistům nebo cyklistům. Aby místo nevyužívali například motorkáři nebo řidiči čtyřkolek, plánují představitelé obce například pořízení fotopastí.

Autor: Lukáš Ivánek

Blesk rozštípl a oholil břízu v Horních Věstonicích

Náhlá bouřka doprovázená deštěm a kroupami řádila v Horních Věstonicích. A ničila. Do břízy ve sportovně-kulturním areálu udeřil blesk.

Náhlá bouřka doprovázená deštěm a kroupami řádila v Horních Věstonicích. A ničila. Do břízy ve sportovně-kulturním areálu udeřil blesk. Autor: obecní úřad Horní Věstonice

1.6.2012 14:07

Horní Věstonice – Náhlá bouřka doprovázená deštěm a kroupami řádila ve čtvrtek před čtvrtou hodinou odpoledne také v Horních Věstonicích. A ničila. Do břízy ve sportovně-kulturním areálu udeřil blesk. Ten očistil kmen stromu během setiny sekundy od veškeré kůry. Tu lidé našli až dvacet metrů od stromu. Tak blízké údery blesku v Horních Věstonicích v posledních letech nepamatují.

Kvůli vodoteči je trpělivost u konce

Ilustrační fotografie.

Ilustrační fotografie. Autor: DENÍK/Jan Jelínek

11.5.2011 06:09

Horní Věstonice – Hornověstonické trápí prodlužující se práce na zakrytí vodoteče v obci. Lidé jsou zoufalí. Firma slibuje, že vše v termínu zvládne.

Dva roky. Přesně takovou dobu se musejí obyvatelé Horních Věstonic ke svým zahrádkám dostávat po natažených fošnách a dřevěných deskách. A to proto, že v jejich blízkosti společnost Maxwell pracuje na zakružování vodoteče, který svádí dešťovou vodu ven z obce. Lidé ztrácejí s firmou trpělivost. Ta však obec neustále ujišťuje, že vodoteč stihne dokončit v termínu, který je stanovený na konec května.

„Společnost Maxwell, která vyhrála výběrové řízení na zhotovitele stavby, začala na vodoteči pracovat před dvěma lety. Do nynějška není hotová,“ rozčiloval se hornověstonický starosta Vladislav Moravčík, podle něhož začíná rozdělaná stavba rozpoutávat vášně už i mezi asi padesátkou obyvatel v jejím okolí.

„Lidé si nemohou upravit vstupy na zahrádky, dostat se k pozemkům a podobně. Logicky jsou tedy nespokojení a otrávení, protože nejsou na něco takového zvyklí. Přitom vstřícnost k firmě byla z naší strany velká,“ popsal nálady v obci starosta.

Jak dodal, novým správcem vodoteče se stalo po břeclavských vodohospodářích Povodí Moravy. „Čekal jsem, že na firmu vyvine větší tlak, aby došlo konečně k dokončení. Jeho postoj je však laxní,“ poznamenal Moravčík.

Povodí dělá revizi

Povodí Moravy podle její mluvčí Veroniky Hrdé o problému ví. „Stavba protipovodňové ochrany Horní Věstonice se týká vodoteče, kterou jsme převzali na začátku roku 2011 od bývalé Zemědělské vodohospodářské správy. V současné chvíli probíhá revize stavby. Jejím cílem je vznést požadavky, které můžeme uplatit v rámci reklamačního řízení,“ sdělila Hrdá s tím, že se problematikou hornověstonické vodoteče Povodí Moravy zabývá už od letošního ledna.

Brněnská společnost Maxwell podle vyjádření starosty s obcí nekomunikuje. „Dělníci, kteří by měli na vodoteči pracovat, mi týden co týden volají a svůj příjezd odkládají s tím, že musejí jít pracovat jinam. Jednatelům společnosti se však dovolat nemohu. Zkrátka mi neberou telefon a práce neběží. Dřív se alespoň ozvali, že problém nějak vyřeší,“ krčil bezmocně rameny Moravčík.

Že by s ním však společnost Maxwell schválně nekomunikovala, její jednatel Luděk Zátopek odmítl. „Stavba je hodně složitá, vše se ale podařilo vyřešit. Původního investora jsem ujistil, že se vodoteč dodělá v termínu. S panem starostou jsem jednal několikrát a vysvětloval jsem mu důvody, kvůli kterým se stavba vleče,“ uvedl jednatel.

Ten současně také ubezpečil, že vodoteč stihne jeho firma dokončit v termínu.

„Troufám si říct, že do konce měsíce května bude stavba hotová, jak by měla. Tedy pokud nám bude přát počasí. Práce se rozhodně nezastavily,“ nechal se slyšet Zátopek s tím, že se zakázka zpočátku zpozdila asi o půl roku. A to kvůli zjišťování vlastníků sítí vedoucích pod zemí.

Maxwellu nyní ještě chybí ve vzdálenosti zhruba čtyřiceti metrů od silnice dobetonovat základy.

„V blízkosti je ale pole, na které se musí dostat technika. Aby tam těžké náklaďáky vůbec mohly vjet, tak je potřeba, aby bylo podloží pevné a aby nepršelo,“ nechal nahlédnout pod pokličku prací jednatel. Ten nespokojenost obyvatel podle svých slov chápe.

„Je to hrůza. Máme tam zahrady, na které se nemůžeme dostat. Mladí si přes vodoteč nastavěli fošny a přes ně na zahrady chodí. My starší to musíme obcházet. A nemluvím ani o tom, že v blízkosti vodoteče pobíhají malé děti, pro které tam rozhodně bezpečno není. Nehledě na to, že se vodoteč začíná zanášet,“ řekl rozzlobený Václav Ševčík starší, kterému se situace v obci nelíbí.

Autor: Iva Valentová

Turisty vítá na kraji obce patron vinařů

Kaplička v Horních Věstonicích.

Kaplička v Horních Věstonicích. Autor: DENÍK/Jiří Ševčík

16.8.2010 06:03

Horní Věstonice /FOTOGALERIE/ – Vojenský náklaďák zdemoloval před  dvaatřiceti lety kapličku svaté Panny Marie. Stála při vjezdu do Horních  Věstonic směrem od Perné. Obyvatelé obce se loni rozhodli, že za peníze  získané z veřejné sbírky vybudují novou rotundu.

A tak se i stalo. Kaplička je zasvěcená patronovi vinařů svatému Urbanovi a v sobotu ji u příležitosti krojových hodů požehnal děkan Vít Severa.

„K původní kapličce nebyly plány, ani nebyla vedena jako památka. Protože naše obec je typická vinohradnická a vinařská, vnikl návrh na kapličku s touto tematikou,“ vysvětlil starosta Horních Věstonic Ladislav Moravčík.

Veřejnou sbírku obec vyhlásila čtvrtého března loňského roku. Za rok se podařilo vybrat 115 tisíc korun. Čtyřiadvacátého dubna letošního roku byl položený základní kámen kapličky, jejíž stavba začala v červenci. Hotová byla o měsíc později a v sobotu odpoledne už zbývalo jen závěrečné požehnání.

„Naši předkové stavěli kapličky a boží muky na pěkném místě, nebo tam, kde se něco vážného událo. Stavěli je z vděčnosti Pánu Bohu a poděkování, aby je Bůh chránil. Často se tyto stavby staly dominantou krajiny, bez nich už bychom si nedovedli náš kraj představit,“ poznamenal děkan Vít Severa, než stavbě, která se stane také turistickým lákadlem, požehnal.

„Prioritou v naší obci je turistika, která je základním pilířem zdrojů pro obec. Zaměřili jsme se na to, abychom turistům vycházeli vstříc, obnovili tradice, které tady dřív byly. Myslím si, že jdeme správným směrem,“ podotkl starosta.

Pochlubil se zároveň, že obec má opravené všechny památky, včetně kostela. Nedávno opravila i boží muku u hornověstonického pramene. „Ještě máme kapličku u Perné. Je naše, ale na perenském území. Ale my to i těm Perňákům uděláme, my na to máme,“ usmíval se Moravčík.

Autor: Jiří Ševčík

 

 

 

Mandloně už začaly kvést, Hornověstoničtí vysadí další

Ilustrační foto.

Ilustrační foto. Autor: Dagmar Humpolíková

23.3.2012 12:56

Horní Věstonice – Rannější odrůdy mandloní v Horních Věstonicích už kvetou. Mandloňová alej, kterou tvoří v ulici příznačně nazvané Mandloňová asi sto dvacet těchto stromů šesti odrůd, láká ve slunečných dnech k návštěvě turisty, kteří míří na Pálavu.

„Některé stromy už naplno kvetou. Mandloně jsme vysadili v roce 2000 z mé iniciativy a některých sousedů. Až mandle dozrají, lidé, kteří chodí kolem, si mohou s klidným svědomím utrhnout a občerstvit se. Samozřejmě je nesmí česat ve velkém,“ usmál se starosta Horních Věstonic Vladislav Moravčík.

Starost o zeleň nebere vedení obce rozhodně na lehkou váhu. Plánuje výsadbu dalších stromů. V současné době dokončuje kratší aleje hrušek v lokalitách nad vodárnou a u fotbalového hřiště. „U sběrného dvoru už roste pět oskeruší dovezených až z Itálie. Vysadil je zaměstnanec radnice Jan Studeník, který dělá v tomto směru pro dědinu hodně. Je vzorem pro ostatní pracovníky na úřadech,“ pochválil obětavého muže starosta.

Park za hřištěm

Hornověstoničtí mají dále zpracovaný projekt na obecní park za tamním hřištěm. „Ten by měl dál rozšiřovat aktivity pro turisty a obyvatele obce. Jde o výsadbu ovocných stromů – švestek, hrušek, mandloní a jabloní,“ vylíčil starosta.

Park budou tvořit také dva mokřady a dvě vyhlídky. Chybět nebudou listnaté stromy a v plánu je i zřízení naučné stezky. Vedení obce chystá navíc umístění tabulí o archeologickém výzkumu v Horních Věstonicích. Málokdo totiž ví, že první vykopávky pod Pálavou se našly právě v Horních Věstonicích.

Autor: Jiří Ševčík

 

 

 

IN.IHNED.CZ 8. 9. 2004 00:45

Pálava - Požehnaný ostrov života

Bílé vápencové pohoří zdvihající se z jihomoravské roviny působí velmi impozantně. Někteří říkají, že vypadá jako ještěr. Jiní v něm vidí spíše ležící pannu. Neobvyklý masív, který se zdvihá kousek od hladiny Novomlýnských nádrží a táhne se pár kilometrů na jih až k Mikulovu, se jmenuje Pavlovské vrchy. Přesto si ho většina lidí zvykla označovat spíše pod souhrnným názvem celé zdejší chráněné krajinné oblasti – Pálava. Opusťme ale změť tvarů a jmen. Jisté je jedno: zdejší kraj je požehnaným místem na Zemi.        

Teplomilný ostrůvek přírody, který si oblíbili živočichové a rostliny, známí spíše z jižněji položených zemí, než je ta naše. Když se ve zbytku republiky šplhá rtuť na teploměru stěží ke dvaceti stupňům, na Pálavě bude docela jistě o nějaký ten stupínek navíc. A tak i v době, kdy se léto blíží ke svému konci, může být výlet na Pálavu pěkným rozloučením s horkými dny.

Rezervace UNESCO

Rybáři na hladině Nových mlýnů čekají v lodičkách i na březích. Nebudou asi čekat dlouho, jemný vánek přináší ve vzduchu rybinu. Z hladiny vystupují kostry stromů a malebný ostrůvek s kostelem. Tady dole začíná krásný a jedinečný svět Pálavy. Pak je to jen pár střech zdejších vesnic: Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Pavlov. Občas jsou tu ještě domky natěsnané typicky po jihomoravsku: jeden vedle druhého v řadě. A podobně i sklípky. To všechno ale zaniká v zeleni. Nekonečné zelené řady vinných keříků se linou v přesných linkách, jako kdyby zdejší svahy právě před chvílí rozčísl nějaký obří hřeben. Nad tím vším trůní bílé skály. Po točitých asfaltkách projíždějí cyklisté. A slunce pálí. Ostatně jméno Pálava s ním má mnoho společného: prý to znamená „země spálená sluncem“. Horko tady je, ale zdejší země je plná života. Zvláštní přírodní podmínky tu vytvořily tak unikátní ekosystém, že koncem 80. let byla Pálava prohlášena biosférickou rezervací UNESCO.

Věstonická Venuše

Vedle krásné přírody a dobrého vína sem láká i historie. A to hodně stará, desítky tisíc let. Tady žili lovci mamutů. Tady žila žena, jíž neznámý umělec učinil nesmrtelnou. Pavlovské vrchy a okolí jsou místem, které obývají lidé nepřetržitě od konce doby ledové. Nejstarší stopy, které archeologové objevili, ale pocházejí až z doby mladého paleolitu. Tehdy se právě na úpatí zdejších kopců mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem soustředila lovecká tábořiště. Lidé čekali na stáda zvěře, která tudy procházela.

Profesor Karel Absolon se tu již v roce 1924 pustil do rozsáhlého bádání. Již o rok později učinil objev, který dal onu nesmrtelnost jedné pravěké ženě. Dnes by kvůli svým oblým tvarům šla nejspíš na liposukci a lékař by ji pokáral, že s takovou obezitou si jenom škodí. Tehdy, za časů Kopčema a dalších hrdinů známých z románů Eduarda Štorcha o pravěkých lidech, tomu bylo jinak. Ideál krásy se musel ztotožnit s ideálem plodnosti, a tím i zachováním rodu. V drsných podmínkách by vyzáblá modelka nepřežila. Mohutné prsy, velké břicho a opravdu hodně kypré boky, tak zná svět pravěkou ženu. Nevíme, jak se jmenovala ve své době. Ale už navždy se jí bude říkat poeticky. Věstonická Venuše. Figurka je to vysoká jen 11 centimetrů, ale stará je 25 tisíc let. Badatel Absolon tehdy vyslovil domněnku, že je vyrobena z pálené hlíny. Letos v létě, po osmdesáti letech, sošku zkoumali pracovníci brněnské nemocnice na tomografu. A zjistili, že Absolon měl pravdu. Venuši, slepenou ze dvou částí, tvoří jemná hlína smíchaná s vodou. V archeologické expozici v Dolních Věstonicích uvidíte ale jen její kopii (viz Kam do muzea). Originál jednoho z nejcennějších nálezů na této planetě je uchováván v Moravském zemském muzeu v Brně.

Není to ale jen Venuše. Archeologové v těchto končinách hledali a hledají dál. Obec Pavlov dokonce dala jméno kultuře mladší doby kamenné – pavlovien, neboli pavlovská. Našly se hroby lovců mamutů i skládka mamutích kostí. Poslední velký objev z roku 1991 odhalil otisky typické křížové vazby tkaniny. Množství nálezů je i z pozdějších pravěkých dob, ale i časů bronzových a keltských a dokonce i římských. Jak poznamenal velký objevitel Absolon, těmito místy „šly grandiózním krokem pradějiny lidstva“.


 


Dolní Věstonice: brána na Pálavu

Člověk by čekal, že na tak historicky významném místě bude zakopávat o Venuše ve všech podobách. Nic z toho se ale v Dolních Věstonicích neděje. Malá obec na břehu Nových Mlýnů si žije dál svým životem. Téměř jedinou připomínkou slavné minulosti je ona expozice (nachází se v budově bývalé radnice ze 16. století) a zvýšený zájem turistů. Z hlavního silničního tahu Brno – Mikulov dokonce ani není značená odbočka. Krásnou polohu pod Pavlovskými vrchy umocňuje zřícenina hradu

Děvičky nad vsí.

Při všem tom rozjímání nad pravěkými lidmi by se ale nemělo zapomenout ani na památky. Mimořádný je třeba zdejší kostel Archanděla Michaela s nádhernou bílou věží. Jeho raně gotická část byla zmiňována již roku 1389. Dochoval se i kostelní zvon z poloviny 16. století. Bohatý interiér kostela má na svědomí Ignác Lengelacher, dvorní sochař Ditrichštejnů. Je autorem také sousoší sv. Luitgardy a sousoší sv. Panny Marie Pomocné nedaleko svatostánku. O kus dál se nachází hradiště Vysoká zahrada se základy kostelíka ze 13. století s až šestimetrovými valy. Mohutná zřícenina Děvičky tyčící se nad Věstonicemi a Pavlovem (rovněž památkově chráněná obec s barokními domy a krásným kostelem s podobně bílou věží jako ve Věstonicích) je pozůstatkem hradu, který vznikl kolem roku 1222. Měl chránit zemskou cestu vedoucí přes brod na Dyji. Začátek konce hradu přinesl švédský vpád v polovině 17. století.

Bílé skály, přírodní ráj

Chráněná krajinná oblast Pálava zahrnuje i zbytky lužních lesů a další přírodní zajímavosti, ale její nejvýraznější částí jsou právě Pavlovské vrchy. Tady se nachází národní přírodní rezervace Děvín, s 550 m nejvyšší vrcholek z oněch bílých skal.

Na vápencovém podkladu se vyskytují skalní, křovinné, lesní a dokonce i stepní ekosystémy. Při výzkumu v první polovině 90. let tu bylo zmapováno na 500 druhů rostlin, od vzácných macešek a kosatců až po teplomilné duby. Tento malý kousek země patří rovněž k nejvýznamnějším zoologickým lokalitám v České republice vůbec. Žijí tu stovky druhů. Můžete vidět v našich podmínkách velmi vzácnou ještěrku zelenou, anebo dokonce i kudlanku nábožnou. Z ptáků se tu vyskytuje třeba dudek. A dalo by se pokračovat ještě dlouho. Vrchy jsou skutečným nedotčeným ostrovem uprostřed krajiny, která byla po staletí lidmi obdělávána a předělávána.

Bohužel i sem člověk neblaze pronikl. Již zdálky, když se k Pálavě blížíte, uvidíte na vrcholku Děvína vysílač. Ten tu vyrostl v roce 1974, aby šířil televizní signál do normalizovaných domácností. Pak si sem přidala ještě něco i armáda, nebezpečné rakouské hranice přece byly nedaleko. Nacházejí se tu i další chráněné lokality: 400 m dlouhá Soutěska či zalesněný Kotel. Obě tvoří spolu s Děvínem jednu rezervaci. Lépe ji poznáte na naučné stezce. Bude-li hezké počasí (a to tu bývá často), nabízejí se i krásné výhledy do širého okolí: nejen jižní Morava, ale Dolní Rakousko či Malé Karpaty na Slovensku. Jen se nezapomeňte pohybovat pouze po vyznačených turistických značkách. Místní příroda si to zaslouží.

O kus dál pak stojí Stolová nebo též Tabulová hora, vrchol asi o sto metrů nižší než Děvín. Blíž k Mikulovu pak leží rezervace Turold s přístupnou jeskyní.

Za dobrým vínem

Výlet za historií a přírodou Pálavy by měl logicky skončit v některém z mnoha zdejších sklípků. Protože právě vinařství je třetím pilířem tohoto regionu. A pilířem statným. Pálava je součástí největší moravské vinařské oblasti, Mikulovské.

Teplé a suché podnebí stejně jako vápencové podloží vínům přeje. Obce Pavlov, oboje Věstonice, Dolní Dunajovice či Perná se tak chlubí znamenitými víny. Tradičně se daří hlavně bílým odrůdám jako Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský. Ale dobré je i zdejší Rulandské bílé či Chardonnay. Krajovou specialitou jsou pak odrůdy Pálava a Aurelius.

V muzeu na mikulovském zámku je místnímu vinařství věnována zvláštní expozice. Z Mikulova také vede 20km naučná vinařská stezka. Pokračuje přes Bavory a Horní i Dolní Věstonice či Pavlov a má celkem osmnáct zastavení. Na každém čeká panel s informacemi o vinařské historii, ekologickém zemědělství, ale i archeologii. A samotný Mikulov s krásným historickým centrem či obrovským židovským hřbitovem stojí samozřejmě také za důkladnou prohlídku.

ADÉLA POLÁKOVÁ

 

 

 

 

 

 

Miroslav Donutil natáčí v Horních Věstonicích...

Zdroj: http://breclavsky.denik.cz/kultura_region/donutil.html, Vydáno dne: 30. 08. 2007  

 

 

V Horních Věstonicích se v těchto dnech zabydlel štáb České televize. Režisér Zelenka tam totiž natáčí povídkový televizní film, jehož hlavním aktérem je známý herec Miroslav Donutil.

Soubor povídek se vztahuje k tématu víno a vinaři. Filmaři se chystají natáčet také v Pavlově. Miroslav Donutil bude tedy na Moravě až do patnáctého září. Film, který na Břeclavsku v těchto dnech vzniká, budou moci diváci vidět v televizi den před Štědrým večerem. „V první povídce, kterou natáčíme právě teď, hraji docenta z Prahy, který přijede se svojí mladou ženou za jejími rodiči. Problém je v tom, že jsou stejně staří jako on. Tím vznikne radostný konflikt. V druhé povídce, která se jmenuje Cyklostezka, hraji osamělého vinaře, který mezi vinicemi provozuje svůj milovaný sport. Nejvíce ho na tom ale zajímají krásné ženy, které jezdí kolem něho na kolech. Třetí povídka, pod názvem Indiánské víno, vypráví příběh vinaře, kteří má existenční problémy. Se svým sousedem přijde na spásnou myšlenku, že by mohl prodávat něco, v čem by bylo víno jen jako základ. Jde o takový reklamní trik, který přitáhne nejdříve ženy, potom muže a nakonec i zvířata,“ popsal své role v povídkovém filmu Miroslav Donutil.

 

Odehrály se staré pověsti české na Moravě?

Zřícenina Sirotčího hrádku na Pálavě, který by měl být totožný s Vyšehradem.

Zřícenina Sirotčího hrádku na Pálavě, který by měl být totožný s Vyšehradem. Autor: Ilustrace: archiv Jana Bauera

        4.2.2013 17:23   

Když Alois Jirásek psal svoje Staré pověsti české, mnohé z nich si obrazně řečeno „vypůjčil" od nejstaršího českého kronikáře Kosmy a ten je zase, jak přiznává, „poznal z báječného podání starců".

Historik a archeolog Rudolf Turek je však ve shodě s většinou historické obce toho názoru, že Kosmas ve své Kronice české „prvních třináct kapitol vyplnil vymyšlenými příběhy, z nichž až příliš nápadně proráží inspirace antickou literaturou". Přesto se někteří dějepisci pokoušeli dát zejména postavám Libuše a Přemysla reálný podklad.

Už František Palacký vyslovil odvážnou domněnku, že Přemysl by mohl být totožný se sjednotitelem slovanských kmenů v boji proti Avarům franským kupcem Sámem.

Podle části badatelů vládce Sámo nebyl Frank, jak tvrdí Fredegarova kronika, ale Slovan. Archeologové Michal Lutovský a Naďa Profantová poznamenávají: „V této souvislosti není …bez jisté zajímavosti novější, dosti odvážné vysvětlení, předpokládající, že Sámo není jméno, ale první u Slovanů podchycený panovnický titul (sám ve smyslu pán, hospodář, případně i samovládce), přijatý jeho nositelem až v době vlády." Ostatně Sámův slovanský původ by snáze vysvětlil okolnost, že byl slovanským prostředím zcela bez problémů přijat a zvolen za vládce.

Jádrem Sámovy říše však nebyly Čechy, ale, jak dokládají archeologové, jižní Morava. Právě v souvislosti s výskytem četných archeologických nálezů z doby prvních Slovanů na Moravě a naopak jejich absencí na území Čech se historik Josef Válka podivuje: „Jak je vůbec možné, že Čechové mají tak bohatou mytologii, když to byl toliko jeden z mnoha kmenů na nynějším českém území? A naopak, jak je možné, že žádnou mytologii nemá Velké Morava, státní útvar nepoměrně mocnější a o dvě století starší?"

Děvín hledejme na Pálavě

Podívejme se například na pověst o dívčí válce. Kosmas výslovně uvádí, že ženy „si vystavěly na jedné skále, nedaleko hradu dříve řečeného (Prahy), polohou pevný hrad, jemuž od dívčího názvu bylo dáno jméno Děvín. Když to viděli jinochové, velikou žárlivostí se na ně rozhorlivše… o nic dále než na doslech polnice vystavěli na druhé skále mezi chrastím hrad, jejž nynější lidé nazývají Vyšehrad, tehdy však od chrastí dostal jméno Chrasten."

Kníže Sámo.Historikové hledali dotyčný Děvín na dohled od Vyšehradu přes Vltavu na smíchovské straně. Tady, na protáhlém kopci, skutečně stával hrad založený však až ve 14. století jistým Štěpánem z Tetína. Publicista a spisovatel Jiří Brabenec v souvislosti s ním prozrazuje: „Dlouhého trvání však hrad neměl. Poškozen v husitských válkách, na rozkaz krále Zikmunda, který se obával, že by mohl sloužit vzbouřencům, byl roku 1437 zbořen." Archeologové tady nenašli žádné pozůstatky po prvních Slovanech. Také Vyšehrad, údajný bájný Chrasten, nepamatuje pohanské doby. Buduje ho zřejmě až kníže Boleslav II. někdy po roce 960. Navzdory legendám se tady žádné starší slovanské památky nenašly.

Třebaže ctitelé starých pověstí v Praze s Děvínem neuspěli, hledali ho dál, a to až na soutoku Moravy a Dunaje nedaleko Bratislavy, kde vskutku stojí známá zřícenina tohoto jména, někdejší velkomoravské sídlo, pozdější uherský strážní hrad. Místo bylo nepřetržitě osídleno od mladší doby kamenné. Potíž je však v tom, že v blízkosti není žádný hrad, který by se dal ztotožnit s Vyšehradem Chrastenem.

Moravský záhadolog a historik PhDr. Jaroslav Zástěra však připomněl ještě jeden Děvín, a to nejvyšší vrchol jihomoravské Pálavy. Nedaleko odtud je zřícenina hradu Děvičky či také Dívčí hrady, a to je jistě zajímavé zjištění. A co Chrasten Vyšehrad, nenašli bychom někde poblíž? Doktor Jaroslav Zástěra, proslulý odvážnými hypotézami o původu znojemské rotundy sv. Kateřiny, znal na tuto otázku odpověď: „Nedaleký Sirotčí hrádek se kdysi jmenoval Rassenburg, Rachenburg nebo také Rachenstein či Rasenštejn. Tedy hrad v chrastí."

Vskutku, tento spíše hrádek zbudovaný na dvou skalních vápencových útvarech Tabulové hory nad obcí Klentnice je vskutku „na doslech polnice" od hradu Děvičky. Jeho počátky sice kladou historikové do roku 1240, ale Zástěra upozornil, že je tu dvojí zdivo. To původní bylo stavěno na sucho bez malty, což by mohlo posunout stáří hradu až do 9. či dokonce až do 7. století.

Byla kněžna Libuše Moravanka?

Náhoda? Podle Zástěry nikoliv. Odvážně spojil Pálavu s pověstmi o kněžně Libuši, Přemyslovi a dívčí válce. Kde se však s nimi mohl Kosmas seznámit? „Jako kanovník a později děkan pražské kapituly často zajížděl na Moravu do Sekyřkostela, Podivína a Slavnice, odkud odvážel výnosy z majetku, které zde měla kapitula v držení," připomíná Zástěra. A právě tady na Moravě prý zaznamenával všechny legendy, jak je „poznal z báječného podání starců", tradované ještě z doby Velké Moravy a snad i Sámovy říše. Že by tedy Kosmas ukradl Moravanům jejich nejstarší pověsti a přenesl je do Čech? Jaké pro toto tvrzení máme důvody?

Pod zříceninou hradu Děvičky se tyčí tři vysoké kameny, opředené pověstmi o třech vědmách nebo o třech pannách či o třech sudičkách, které zdejší obyvatelé dlouho uctívali. Katolická církev proto nechala v kostele sv. Michala v Dolních Věstonicích umístit trojsousoší sv. Luitigrady, ztělesňující „víru, naději a lásku", aby věřícím zastínila pohanskými pověrami obestřenou skupinu skal pod hradem Děvičky. Kosmas prý jistě musel tyto tři kameny dobře znát a nepochybně ho inspirovali k postavám dcer knížete Kroka Kazi, Tetky a Libuše.Velitelka dívčích bojovnic Vlasta v představě Mikoláše Alše.

Libuše, snad původně Perunova kněžka hadačka, se svými sestrami sídlila na Děvíně, vlastně Děvičkách. Kosmas ji srovnává s věštkyní Sibylou a podle Zástěry vytvořil její jméno přesmyčkou Sibula Libusa.

Stejně důvtipně jako Libuši dešifroval doktor Zástěra i postavu Přemysla Oráče, kterého v souladu s Palackého hypotézou ztotožňuje s knížetem Sámem. Cituje v této souvislosti z Kosmovy kroniky následující větu, charakterizující postavu Přemysla: „Tento muž, jenž vpravdě pro svou mužnost zasluhuje slouti mužem, spoutal zákony tento bezuzdný kmen, nezkrocený lid mocí zkrotil a uvedl v poddanství, jež jej i dnes tíží, též vydal všechna práva, jimiž se tato země řídí a spravuje, sám s Libuší samou." A doktor Zástěra v posledních slovech spatřuje významný kryptogram odhalující totožnost knížete Sáma, prvního vládce západních Slovanů. Není prý jim nikdo jiný než Libušin manžel, bájný Přemysl.

Perné dal jméno bůh Perun?

Kníže Sámo byl sice pokřtěn, ale dokud žila Libuše, Perunova velekněžka, toleroval původní slovanské kulty. Jakmile však zemřela, ženské pohanské středisko na Děvíně zrušil a ženy podřídil svým velmožům. Ty se však vzbouří, protože přijetím křesťanství přicházejí jako kněžky o své výjimečné postavení. Sámo Přemysl však jejich povstání tvrdě potlačil. Uvědomil si, že jedině přijetím křesťanství se vyhne konfliktu s franskou říší a nestihne ho osud Polabských Slovanů, kteří byli jako pohané téměř zlikvidováni nebo pohlceni germánským živlem. Podle doktora Zástěry bylo právě Sámovo období oním nejstarším moravským křesťanstvím v čase ještě před příchodem byzantských věrozvěstů Konstantina a Metoděje. O této vzdálené době se přece zmiňuje Kristián ve své legendě: „Morava, země slovanská, přijala, jak se podle ústního podání věří a uznává, víru Kristovu za dávných časů, za časů, jak se vypráví, slovutného učitele Augustina…"

Kosmas prý za svých návštěv na Moravě vyslechl příběh o potlačené vzpouře pohanských kněžek. Ve své kronice ho však přesunul do Čech a „vylepšil" pikantními historkami, protože Čechy přijímají křesťanství až za knížete Bořivoje koncem 9. století, a dívčí válka proto ještě nemohla skončit vynuceným křtem.

Příběh ženského pohanského střediska na Děvíně zaznamenal i ředitel obecné školy v Zaječí Václav Richter ve své knize Pálavské pověsti. Vylíčil tu příběh nazvaný Svatopluk a Mája, vyprávějící o moravském králi Svatoplukovi, který prý přesvědčil kněžnu Máju, aby se svými družkami upustila od přinášení obětí pohanským bohům. Na místě jejich svatyně pak nechala zbudovat křesťanský kostelík, který vysvětil sám moravský arcibiskup Metoděj. Stačí dosadit za Svatopluka knížete Sáma, za Máju Libuši a hle, celá pověst nabývá nám dobře známé tradiční podoby.

Doktor Jaroslav Zástěra velmi nápaditě zacházel také s místními názvy, když ve jménu vesnice Perná pod Tabulovou horou objevil jméno staroslovanského boha Peruna a Horní a Dolní Věstonice mu připomněly Libušiny kněžky věštkyně. Naopak z názvu sousední Klentnice vydedukoval jméno sv. Klimenta. Tělesné ostatky tohoto světce totiž objevili Konstantin a Metoděj při své předcházející misii k Chazarům na Krymu a přinesli je s sebou na Moravu. Není náhodou, že právě sv. Klimentovi byl zasvěcen první český křesťanský kostel na Levém Hradci. Zástěra v souvislosti s Klentnicí připomíná, že se původně psala Klementice a snad byla postavena u někdejšího kostela a kláštera sv. Klimenta zbudovaného na místě zničené pohanské svatyně. Před časem zde vskutku byly objeveny zbytky valu z doby Velkomoravské říše a také keramické střepy z této doby.

Nakolik jsou však tyto hypotézy oprávněné? Mají nějakou oporu ve starých písemných pramenech? Fuldské anály, významná rukopisná památka z 9. století připomínají, že východofranský král Ludvík Němec vytáhl v roce 864 na Moravu a oblehl velkomoravského vládce Rostislava na hradě zvaném Dowina. Tento hrad je většinou historiků je ztotožňován s Děvínem na soutoku Moravy a Dunaje.

Ale už v 19. století známý moravský dějepisec a kněz Beda Dudík prokázal, že se ve skutečnosti musí jednat o Děvín na Pálavě. Vždyť Ludvík Němec, když táhl na Dowinu, vylodil se ještě před Vídní a postupoval se svým vojskem na sever. Kdyby se jednalo o Děvín u Bratislavy, mohl by totiž klidně plout dál. Také moravský archeolog profesor Josef Poulík se ztotožnil s názorem, že Dowinu je třeba hledat na Pálavě. Sám tady, u Dolních Věstonic, objevil slovanské pohřebiště se dvěma tisíci hrobů.

Jiné je to však se ztotožňováním Děviček s bájným Děvínem nebo Sirotčího hrádku s Vyšehradem. Archeolog Zdeněk Klanica k tomu podotýká: „Sirotčí hrádek i Děvičky znám velmi dobře a o žádném zdivu ze 7. století nevím. Podobné je to s objevenými slovanskými hroby u Dolních Věstonic, pocházejí totiž jen z 9. až 11. století. Ovšem u Dolních Dunajovic jsme objevili dvacet hrobů pocházejících až z 8. století, nikoli však ze 7. století, jak by to odpovídalo době Sámově."

Zpracoval novinář a spisovatel Jan Bauer

- Český novinář a spisovatel, narozený 11. dubna 1945 v Jihlavě, původním povoláním zemědělský inženýr, žije dlouhodobě na samotě u Vodňan.

- V prosinci roku 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha, čímž se stal nejplodnějším jihočeským autorem všech dob.

- Některé knihy napsal pod pseudonymy, věnuje se především literatuře faktu a detektivkám.

 

 

 

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | podmínky