Pálava - Požehnaný ostrov života

Někteří říkají, že vypadá jako ještěr. Jiní v něm vidí spíše ležící pannu. Neobvyklý masív, který se zdvihá kousek od hladiny Novomlýnských nádrží a táhne se pár kilometrů na jih až k Mikulovu, se jmenuje Pavlovské vrchy. Přesto si ho většina lidí zvykla označovat spíše pod souhrnným názvem celé zdejší chráněné krajinné oblasti – Pálava. Opusťme ale změť tvarů a jmen. Jisté je jedno: zdejší kraj je požehnaným místem na Zemi.        

Teplomilný ostrůvek přírody, který si oblíbili živočichové a rostliny, známí spíše z jižněji položených zemí, než je ta naše. Když se ve zbytku republiky šplhá rtuť na teploměru stěží ke dvaceti stupňům, na Pálavě bude docela jistě o nějaký ten stupínek navíc. A tak i v době, kdy se léto blíží ke svému konci, může být výlet na Pálavu pěkným rozloučením s horkými dny.

Rezervace UNESCO

Rybáři na hladině Nových mlýnů čekají v lodičkách i na březích. Nebudou asi čekat dlouho, jemný vánek přináší ve vzduchu rybinu. Z hladiny vystupují kostry stromů a malebný ostrůvek s kostelem. Tady dole začíná krásný a jedinečný svět Pálavy. Pak je to jen pár střech zdejších vesnic: Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Pavlov. Občas jsou tu ještě domky natěsnané typicky po jihomoravsku: jeden vedle druhého v řadě. A podobně i sklípky. To všechno ale zaniká v zeleni. Nekonečné zelené řady vinných keříků se linou v přesných linkách, jako kdyby zdejší svahy právě před chvílí rozčísl nějaký obří hřeben. Nad tím vším trůní bílé skály. Po točitých asfaltkách projíždějí cyklisté. A slunce pálí. Ostatně jméno Pálava s ním má mnoho společného: prý to znamená „země spálená sluncem“. Horko tady je, ale zdejší země je plná života. Zvláštní přírodní podmínky tu vytvořily tak unikátní ekosystém, že koncem 80. let byla Pálava prohlášena biosférickou rezervací UNESCO.

Věstonická Venuše

Vedle krásné přírody a dobrého vína sem láká i historie. A to hodně stará, desítky tisíc let. Tady žili lovci mamutů. Tady žila žena, jíž neznámý umělec učinil nesmrtelnou. Pavlovské vrchy a okolí jsou místem, které obývají lidé nepřetržitě od konce doby ledové. Nejstarší stopy, které archeologové objevili, ale pocházejí až z doby mladého paleolitu. Tehdy se právě na úpatí zdejších kopců mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem soustředila lovecká tábořiště. Lidé čekali na stáda zvěře, která tudy procházela.

Profesor Karel Absolon se tu již v roce 1924 pustil do rozsáhlého bádání. Již o rok později učinil objev, který dal onu nesmrtelnost jedné pravěké ženě. Dnes by kvůli svým oblým tvarům šla nejspíš na liposukci a lékař by ji pokáral, že s takovou obezitou si jenom škodí. Tehdy, za časů Kopčema a dalších hrdinů známých z románů Eduarda Štorcha o pravěkých lidech, tomu bylo jinak. Ideál krásy se musel ztotožnit s ideálem plodnosti, a tím i zachováním rodu. V drsných podmínkách by vyzáblá modelka nepřežila. Mohutné prsy, velké břicho a opravdu hodně kypré boky, tak zná svět pravěkou ženu. Nevíme, jak se jmenovala ve své době. Ale už navždy se jí bude říkat poeticky. Věstonická Venuše. Figurka je to vysoká jen 11 centimetrů, ale stará je 25 tisíc let. Badatel Absolon tehdy vyslovil domněnku, že je vyrobena z pálené hlíny. Letos v létě, po osmdesáti letech, sošku zkoumali pracovníci brněnské nemocnice na tomografu. A zjistili, že Absolon měl pravdu. Venuši, slepenou ze dvou částí, tvoří jemná hlína smíchaná s vodou. V archeologické expozici v Dolních Věstonicích uvidíte ale jen její kopii (viz Kam do muzea). Originál jednoho z nejcennějších nálezů na této planetě je uchováván v Moravském zemském muzeu v Brně.

Není to ale jen Venuše. Archeologové v těchto končinách hledali a hledají dál. Obec Pavlov dokonce dala jméno kultuře mladší doby kamenné – pavlovien, neboli pavlovská. Našly se hroby lovců mamutů i skládka mamutích kostí. Poslední velký objev z roku 1991 odhalil otisky typické křížové vazby tkaniny. Množství nálezů je i z pozdějších pravěkých dob, ale i časů bronzových a keltských a dokonce i římských. Jak poznamenal velký objevitel Absolon, těmito místy „šly grandiózním krokem pradějiny lidstva“.

Dolní Věstonice: brána na Pálavu

Člověk by čekal, že na tak historicky významném místě bude zakopávat o Venuše ve všech podobách. Nic z toho se ale v Dolních Věstonicích neděje. Malá obec na břehu Nových Mlýnů si žije dál svým životem. Téměř jedinou připomínkou slavné minulosti je ona expozice (nachází se v budově bývalé radnice ze 16. století) a zvýšený zájem turistů. Z hlavního silničního tahu Brno – Mikulov dokonce ani není značená odbočka. Krásnou polohu pod Pavlovskými vrchy umocňuje zřícenina hradu

Děvičky nad vsí.

Při všem tom rozjímání nad pravěkými lidmi by se ale nemělo zapomenout ani na památky. Mimořádný je třeba zdejší kostel Archanděla Michaela s nádhernou bílou věží. Jeho raně gotická část byla zmiňována již roku 1389. Dochoval se i kostelní zvon z poloviny 16. století. Bohatý interiér kostela má na svědomí Ignác Lengelacher, dvorní sochař Ditrichštejnů. Je autorem také sousoší sv. Luitgardy a sousoší sv. Panny Marie Pomocné nedaleko svatostánku. O kus dál se nachází hradiště Vysoká zahrada se základy kostelíka ze 13. století s až šestimetrovými valy. Mohutná zřícenina Děvičky tyčící se nad Věstonicemi a Pavlovem (rovněž památkově chráněná obec s barokními domy a krásným kostelem s podobně bílou věží jako ve Věstonicích) je pozůstatkem hradu, který vznikl kolem roku 1222. Měl chránit zemskou cestu vedoucí přes brod na Dyji. Začátek konce hradu přinesl švédský vpád v polovině 17. století.

Bílé skály, přírodní ráj

Chráněná krajinná oblast Pálava zahrnuje i zbytky lužních lesů a další přírodní zajímavosti, ale její nejvýraznější částí jsou právě Pavlovské vrchy. Tady se nachází národní přírodní rezervace Děvín, s 550 m nejvyšší vrcholek z oněch bílých skal.

Na vápencovém podkladu se vyskytují skalní, křovinné, lesní a dokonce i stepní ekosystémy. Při výzkumu v první polovině 90. let tu bylo zmapováno na 500 druhů rostlin, od vzácných macešek a kosatců až po teplomilné duby. Tento malý kousek země patří rovněž k nejvýznamnějším zoologickým lokalitám v České republice vůbec. Žijí tu stovky druhů. Můžete vidět v našich podmínkách velmi vzácnou ještěrku zelenou, anebo dokonce i kudlanku nábožnou. Z ptáků se tu vyskytuje třeba dudek. A dalo by se pokračovat ještě dlouho. Vrchy jsou skutečným nedotčeným ostrovem uprostřed krajiny, která byla po staletí lidmi obdělávána a předělávána.

Bohužel i sem člověk neblaze pronikl. Již zdálky, když se k Pálavě blížíte, uvidíte na vrcholku Děvína vysílač. Ten tu vyrostl v roce 1974, aby šířil televizní signál do normalizovaných domácností. Pak si sem přidala ještě něco i armáda, nebezpečné rakouské hranice přece byly nedaleko. Nacházejí se tu i další chráněné lokality: 400 m dlouhá Soutěska či zalesněný Kotel. Obě tvoří spolu s Děvínem jednu rezervaci. Lépe ji poznáte na naučné stezce. Bude-li hezké počasí (a to tu bývá často), nabízejí se i krásné výhledy do širého okolí: nejen jižní Morava, ale Dolní Rakousko či Malé Karpaty na Slovensku. Jen se nezapomeňte pohybovat pouze po vyznačených turistických značkách. Místní příroda si to zaslouží.

O kus dál pak stojí Stolová nebo též Tabulová hora, vrchol asi o sto metrů nižší než Děvín. Blíž k Mikulovu pak leží rezervace Turold s přístupnou jeskyní.

Za dobrým vínem

Výlet za historií a přírodou Pálavy by měl logicky skončit v některém z mnoha zdejších sklípků. Protože právě vinařství je třetím pilířem tohoto regionu. A pilířem statným. Pálava je součástí největší moravské vinařské oblasti, Mikulovské.

Teplé a suché podnebí stejně jako vápencové podloží vínům přeje. Obce Pavlov, oboje Věstonice, Dolní Dunajovice či Perná se tak chlubí znamenitými víny. Tradičně se daří hlavně bílým odrůdám jako Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský. Ale dobré je i zdejší Rulandské bílé či Chardonnay. Krajovou specialitou jsou pak odrůdy Pálava a Aurelius.

V muzeu na mikulovském zámku je místnímu vinařství věnována zvláštní expozice. Z Mikulova také vede 20km naučná vinařská stezka. Pokračuje přes Bavory a Horní i Dolní Věstonice či Pavlov a má celkem osmnáct zastavení. Na každém čeká panel s informacemi o vinařské historii, ekologickém zemědělství, ale i archeologii. A samotný Mikulov s krásným historickým centrem či obrovským židovským hřbitovem stojí samozřejmě také za důkladnou prohlídku.

ADÉLA POLÁKOVÁ

IN.IHNED.CZ