Historie obce

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1414. Architektonickou dominantou obce je kostel sv. Rozálie z třetí čtvrtiny 18. století. Před kostelem s farou na návsi stojí vápencová socha sv. Floriána ze 40. let 18. století od Ignáce Lengelachera. Jednolodní stavba se čtyřbokou věží v průčelí byla postavena v obdobném stylu jako kostel v Klentnici pravděpodobně podle plánu J. K. Hromádky. Významným donátorem stavby nového kostela byl rod Dietrichsteinů, jejichž kartuš s erbem se nachází v průčelí kostela. Pod ní v nice je ve vysokém reliéfu vyobrazení sv. Rozálie. Na průčelí kostela jsou po stranách dva výklenky, ve kterých jsou vyobrazeni sv. Roch a sv. Šebestián. Ve zvonicovém patře věže jsou dva zvony ze 17. století. Věž je završena dvakrát krouženou helmicí.

Velká část vnitřního vybavení kostela pochází z roku 1853, kdy byla provedena celková rekonstrukce. Z původní pozdně barokní výzdoby se dochovala menza hlavního oltáře a dvojice adorujících andělů od Ondřeje Schweigla. Obraz Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři podle archivních pramenů koupil mikulovský osvícenec Antonín Sonnenfels a pocházel z kostela sv. Anny v Mikulově. Současný obraz Nejsvětější Trojice ho nahradil v roce 1842. Po stranách retabulového oltáře stojí u paty sloupů ochránci proti moru sv. Šebestián a sv. Roch. Do středu oltáře je vsazena skleněná skříňka se sv. Rozálií. V interiéru kostela si rovněž pozornost zaslouží umělecky hodnotná renesanční křtitelnice s českým nápisem: „Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha svatého, nemůže jíti do království Božího“. Kostel má zachovalou vnitřní výmalbu s vyobrazeními podle malíře historických a náboženských motivů Felixe Jeneweina (1857–1905).

Literatura: Pálavské kostely, Jan Press